Sbor dobrovolných hasičů ve Vrbátkách

Myšlenku založit sbor dobrovolných hasičů ve Vrbátkách měl koncem roku 1886 pan Matouš Dřímal, tehdejší domovník místního cukrovaru, kterou pak vzal za svou pan Josef Dočkal, zástupc

e předsedy cukrovaru a starosta obce. S pochopením tehdejších funkcionářů cukrovaru byl v témže roce založen tovární hasičský sbor. Tento zatím jen tovární sbor byl finančně podporován pouze ze strany cukrovaru, a proto se začínaly ozývat hlasy, zda by nebylo účelné, aby byl v obci Vrbátky, Štětovice, Dubany a Margeliku zřízen obecní hasičský sbor. A proto 16. ledna 1887 schválil Zemský úřad v Brně založení Sboru dobrovolných hasičů pro obce Vrbátky, Dubany, Štětovice a Margelik. Přihlásila se spousta občanů ze všech obcí, aby se stali bratry. Nosili jak znak cukrovaru, tak znak obce. Prvním starostou sboru byl jmenován jeho zakladatel pan Josef Dočkal a prvním velitelem (tehdy náčelníkem) byl Josef Dadák. V roce 1895 cukrovar s přispěním obcí zakoupil hydrofon na dodávku vody, který byl později vyměněn za kombinovanou stříkačku. Hasičská zbrojnice stála v areálu cukrovaru vedle vární síně.

Asi největší akcí z tohoto období a vůbec v celé historii sboru byl v roce 1911 Župní sjezd. Hanácká župa hasičská Prostějovská XI. si vybrala pro uskutečnění obec Vrbátky z důvodu hasičského nácviku zdolání požáru na rolnickém cukrovaru. Popis cvičení na fotografii: Vzadu se dělal útok po nouzovém žebříku s vodou dovnitř cukrovaru. Uprostřed byla ruční stříkačka a vpravo vozík na posunovací žebře. Tyto žebříky používalo zvláštní družstvo asi o šesti členech. Při požáru to fungovalo tak, že 10ti metrový žebř se postavil tak, aby dosáhl střechy, kde se zajistil dvěma vzpěrami a poté na něj vylezli tři lezci a navzájem si podávali dvoumetrové žebře. Poslední žebřík byl na konci opatřen kovovými háky, které se zaklesly o hřeben střechy. Poté si hasiči podávali hadice a mohli hasit. Vedle vární síně je vidět hasičská zbrojnice.

Největší změnou bylo nařízení říšského sněmu, že každá obec musí zřídit vlastní sbor. A tak na přelomu roku 1942–1943 odešli ze sboru bratři ze Štětovic a z Duban, aby vytvořili sbor vlastní. Všechny sbory byly pak zařazeny do dálkové dopravy vody a nebylo týdne, aby se nejelo k požáru. Sbory musely být v pohotovosti, rozdělovaly se hlídky a cvičilo se podle německého vzoru.

Rozločele zme se s tó našó kráskó. Řekla nám, že ož nemože a že je s ňó konec. Rozhodle zme se že jo dáme do véměne. Dověděle se o ni bratři z Béstročic a řekle že nésó tak nároční jako me, a že jo nechajó odpočívat, že s ňó vejedó jenom na ňáké svátek, nebo vélet a okázat leďom jakó majó vešňořenó krásko. Hned na to sme mosele kópiť přes hasečskó jednoto novó autostřékačko. Kópile sme jakósi Dočko od Hrčka z Brna. Ale řekno Vám bratři to není mašina, to je čert. Ta jízda, deš do toho sednem, to se hópem jak na lodi a deš berem zatáčko to mosime zavřet oči.

Pospíšil Jan, 1947, citace z kroniky

Začátek 50. let změnil prakticky celé fungování sboru. Vlivem zakládání profesionálních hasičských sborů byla omezena pravomoc sboru jen na naši obec. Značně byly omezeny i všechny výjezdy mimo obec. Změnil se i název sboru; Sbor dobrovolných hasičů se rázem stal Místní jednotou československé požární ochrany. Průběh 50. let byl velice bohatý na pořádání různých poválečných oslav a akcí – plesů, karnevalů, ostatkových, dožínkových a hodových zábav, kácení máje či jiných. V roce 1955 sbor zasahoval u požáru domu p. Řezníčka ve Štětovicích a v roce 1959 u Zapletalů ve Vrbátkách. Ve stejném roce se podařilo sestavit ženské závodní družstvo, které hned absolvovalo závod v Soběsukách. Zde soutěžilo 57 družstev, muži skončili na skvělém 3. místě a ženy obsadily 5. místo. Naše žákovské družstvo se probojovalo až do krajského kola soutěže v požárním sportu. Krajská soutěž se uskutečnila 1. června 1958 v obci Nemile u Zábřehu. Naše žákovské družstvo celou soutěž vyhrálo a obdrželo vítěznou standartu. Toto vítězství je považováno jako jeden největších úspěchů našeho sboru.

Hned na začátku šedesátých let zasahoval sbor u požáru v Hrdibořicích. Hořela kůlna a chlévy vedle obytného domu. Příčinou požáru byla neopatrnost dětí, které si tam hrály se sirkami. Měsíc poté byl sbor povolán k  požáru do Duban. Hořelo uvnitř domu p. Mazalové, příčinou byl zapnutý vařič. Mimo nás se zúčastnil i sbor z Duban a z Prostějova. Další požár, ke kterému jsme byli povoláni, vypukl na nádraží ve Vrbátkách. Hořel zde uskladněný ječmen. K následném požáru jsme vyjeli až v polovině roku 1969, kdy hořela stodola ve Štětovicích. Téhož roku, po velkých přípravách, uspořádal sbor zájezd do Českomoravského krasu na Macochu. Každým rokem jsme pořádali plesy a zábavy, buď v hostinci u Blaťáků nebo Na Vémole. V roce 1964 jsme pro změnu uspořádali hasičský ples v dubanské sokolovně.

V polovině roku 1980 zasahoval sbor u dvou velkých požárů. Poprvé to bylo 30. srpna v Dubanech u p. Svozila. Příčinou požáru bylo špatné uskladnění žhavého popela. Druhý požár ještě většího rozsahu vypukl v neděli 8. listopadu u p. Zábuška ve Vrbátkách. Ten ho také zavinil svou obrovskou neopatrností a málem sám uhořel. Na kotli vařil brambory a kouřovod vystrčil oknem ven, od kterého chytla střecha. Než si toho všiml, už bylo pozdě. Náš sbor byl u požáru první, potom přijeli profesionálové z Prostějova a za nimi hasiči ze Štětovic a Duban. Další činnost sboru byla stejná jako v předchozích letech, sběry železa, nějaký ten karneval či se jenom pekly makrely a točilo pivo.

Velkým krokem bylo rozhodnutí členů sboru zvětšit dosavadní prostor klubovny. Byla to v tuto dobu hodně odvážná myšlenka, ale díky za ni. V následujícím období bylo hlavní náplní sboru budování hasičské klubovny. Byla to zdlouhavá práce a všichni členi zde strávili spousty hodin.

Náš sbor potřeboval nutně omladit. O to se velkou měrou zasloužil Jiří Holík, který přestoupil ze Štětovic do našeho sboru a začal lákat nové členy. Byl v tom natolik úspěšný, že jsme hned následující rok mohli postavit závodní družstvo. Jiří Holík tím rozepsal novou kapitolu vrbáteckého sboru. Nešlo jen sbor omladit, ale i zvednout ho ze dna. V této době sbor neměl nic. Hadice byly staré, děravé, uniformy předpotopní a  auto žádné. Ale čerstvá krev v podobě mladých členů rozproudila činnost sboru na plné obrátky.

Velkým úspěchem skončila naše snaha o nové auto v roce 1995. Po domluvě p. Zdeňka Spurného s obecním úřadem nám byl zapůjčen nákladní vůz Tatra 805.

Prioritou téhož roku měla být soutěž v hasičském sportu, na kterou jsme se dlouho připravovali. Bylo zakoupeno 8 cvičných uniforem. Na závody do Biskupic se rozjelo družstvo pod velením velitele sboru Jiřího Holíka. Neumístili jsme se na prvních pozicích, ale pro nás byla nejdůležitější první účast našeho sboru na okrskové soutěži po dlouhých letech absence. Nadšení nové generace pokračovalo, pravidelně se cvičilo, pořádaly se dětské dny a dodělávala se i klubovna.

V roce 1996 přišla do naší obce opět „Šamanovka“. Vrbátecký sbor samozřejmě nemohl chybět, čerpali jsme vodu ze sklepů a až voda opadla ze studní. Nikdo z nás ovšem netušil, co přijde na Moravu následující rok. V červenci v roce 1997, po vydatném týdenním dešti, se rozvodnily prakticky všechny vodní toky. Náš sbor byl nejdříve vyslán pomoci čerpat vodu do Kožušan a Bystročic. Ovšem poté jsme byli povoláni Hasičským záchranným sborem v Prostějově do Troubek nad Bečvou. Pro nás to byl doslova šok. Troubky nad Bečvou byly jednou z obcí, které dopadly nejhůře. Několik lidských životů bylo zmařeno a víc jak polovina domů byla zbořena. Pozvali nás čerpat vodu ze sklepů a studní.

Dnes se píše rok 2007 a Sbor dobrovolných hasičů ve Vrbátkách pokračuje dál. Stále pořádáme společenské plesy, sběry železa a spolupracujeme s obecním úřadem na různých akcích typu slavnostní otevření nového obecního úřadu, či pomáháme s nebezpečným odpadem nebo se sázením stromků. Snažíme se též spolupracovat s ostatními spolky na obci. Naše vybavení je na velmi dobré úrovni, zakoupili jsme hasičský vůz Avia A 21 a k použití máme dva hasičské agregáty PS 12. Skoro všichni členové dostali od sboru nové hasičské uniformy. A to nejdůležitější je, že jsme v minulých letech získali do našich řad nové mladé členy. V letošním roce ve spolupráci s obecním úřadem budujeme novou hasičskou závodní dráhu, která bude na spodním hřišti ve Vrbátkách.

Chtěl bych našemu sboru popřát mnoho zdaru do dalších let a Vám občanům též.

Tomáš Hrbata, kronikář SDH Vrbátkách